Adaptační pobyt na Rusavě

Napsal žáci 6. tříd dne .

POBYT NA RUSAVĚ                                                                                                                               

6. září jako každý rok jely třídy 6. ročníku na seznamovací „kurz“ na Rusavu. Jako první jsme vyrazili my, 6. A. Ráno jsme se sešli na školním dvoře, naložili jsme zavazadla do auta a šli. Naše cesta  byla fakt super, pouštěli jsme si písničky, všichni se těšili na bezva zážitky (teda většina), počasí nám přálo, protože hezky svítilo, cesta i s menšími zastávkami trvala cca 3 hodiny. Když jsme došli na Rusavu, začali jsme se ještě mnohem více těšit na všechny zážitky, strávené dny spolu, sruby a po cestě i na jídlo a pití. Po našem příchodu jsme se seznámili s kovbojkami jménem: Matony, Leny a Čiperka, kterým utekl bílý kůň a my jim ho pomohli chytit. Poté jsme se   seznámili s hostiteli a šli se najíst. Hned po jídle jsme si rozdělili sruby a hrnuli se dovnitř. Byli jsme rozdělení do tří „skupin“, holky: Lípa, kluci 1: Ryba, kluci 2: Výčep. Jako první hra byly nízké lanové aktivity, ve kterých jsme si navzájem pomáhali a navzájem se jistili, abychom nespadli. Mně se ale nejvíce líbila hra stezka odvahy, protože jsme ten večer seděli u ohně, opékali špekáčky, povídali a zpívali písničky… Taky ve volném čase jsme se nenudili, mohli jsme totiž hrát např. lakros, fotbal, flašku… byl tam i velký kolotoč, na kterém byla fakt sranda.

Celý adapťák byl super…

ZÁVIDÍM BUDOUCÍM ŠESTÝM TŘÍDÁM

Eliška Musilová, 6.A


Náš pobyt na Rusavě

Když jsem se dozvěděl, že týden po prázdninách pojedeme na adaptační kurz, měl jsem z toho tep 400. Ovšem čím více se to přibližovala, tím jsem z toho měl lepší pocit. Když nastal den odchodu, byl jsem z toho rozdělený na dvě poloviny - jedna polovina se hrozně těšila, co nového tam zažijeme, ta druhá by  raději zůstala doma. Když jsme vyrazili, myslím, že z toho měl každý trochu smíšené pocity. Vyšli jsme do lesa (arboretum) a šli směr Lukoveček a zdárně zdolali kopec k Dubu. Po pár hodinách jsme byli na Rusavě. „Ta cesta utekla jako voda,“ pomyslel jsem si. Napřed jsme si říkali, jak se máme chovat, poté jsme si rozdělovali mimochodem moc krásné sruby.

Když jsme přišli do srubu, tak jsme si povlékali postele (já jsem měl spacák, tak jsem si rozdělal gauč). Z prvního dne si pamatuji jen hru „batůžky“. Večer jsme se hrozně báli, že se k nám chce někdo dobýt. Všichni jsme usnuli asi o půl druhé v noci, já jsem hrál, že jsem usnul už v jedenáct, aby do mě kluci už nerýpali.

Druhý den jsme snídali vcelku brzy, zapomněl jsem zmínit, že ta jídla byla super. Opět jsme hráli mnoho her, a pak to přišlo - stezka odvahy. Seděli jsme u ohně a čekali, až na nás přijde řada. Šli jsme po skupinkách a já jsem neměl s kým jít, tak jsem šel s holkama. Řekl jsem si: „No a co, tak půjdu s nimi, mně je to přece jedno.“ Prošli jsme úplně v pohodě, pak jsme si řekli, že to bylo hrozně krátké. Když jsme šli spát, byli jsme všichni strašně unavení, proto jsme usnuli hrozně brzy.

Poslední den jsme se v podstatě už jen balili a připravovali se na cestu zpátky. Já jsem s třídou nešel až do Fryštáku, ale odpojil jsem se už v Lukovečku.

Uteklo to strašně rychle.

Zdeněk Dlabaja, 6.A


Adapťák

My, jako šesťáci, jsme se zúčastnili  8. - 10. září seznamovacího pobytu na Rusavě. Šli jsme pěšky z Fryštáku přes Lukoveček spolu s  paní učitelkou Hájkovou a paní asistentkou Bedřou (P. Munclingerovou).

Došli jsme k penzionu U Bílého koně, kde nás uvítaly Čiperka společně s Matony. Pro ty, kdo, neví, Čiperka je hlavní organizátorka seznamáku, paní uč. Miluše Šafářová, a Matony je naše nová třídní, paní učitelka Lenka Truhlářová, se kterou jsme se tady mohli taky víc poznat.

Rozdělili jsme se do chatek. Potom jsme se přivítali s majiteli, manžely Sobalovými. Dali jsme si dobrý oběd a šli jsme se zabydlet v chatkách, které byly nádherné. V lese už na nás čekaly lanové aktivity, které nám přijeli připravit pan ředitel Sovadina a pan Matulík. Poté jsme si rozdělili přezdívky a šli hrát seznamovací hry. První hra se jmenovala „Lovci autogramů“. Šlo o to, kdo nasbírá nejvíce podpisů od spolužáků. Dále následovala hra „Mnohonožky“. Rozdělili jsme se do čtyř týmů podle víček od piva. Museli jsme získat co nejvíc bodů běháním v různých spojeních. Dokončili jsme hru, a co se nestalo, ztratily se klíče od chatky jménem Ryba a první neplánovaný zážitek byl na světě. Vyšetřovali jsme a potom jeden ze spolužáků řekl, že údajně viděl postavu v černém, u které jsme si mysleli, že ukradla ty dané klíče. V dáli se něco hýbalo… A v tom se ty klíče našly u Ferdy v batohu. Oddechli jsme si, uklidnili se a šli jsme se navečeřet. Následovala celovečerní hra „Sázky“. Jedno družstvo si vybralo dobrovolníka. Ostatní se dozvěděli tajný úkol a museli vsadit body na hráče za dveřmi. Připadali jsme si doslova jako v kasínu a hra se nám moc líbila.

Na druhý den jsme vstali brzy ráno a dali jsme si ranní rozcvičku, pak následoval švédský stůl – snídaně a samotný program. Nejprve jsme si zahráli „Skalní golf“ s florbalkama. Následně se volil starosta. Starostkou naší třídy 6.B byla zvolena Magda a místostarostou se stal Vojtěch. Opět jsme si pochutnali na skvělém obědě. Po něm jsme šli na první minivýlet s naší třídní a hledali jsme poklad. Ten objevila Míša. A čekala nás skvělá hra „Piráti“. Na hlavě jsme měli složitá čísla. Kdyby nám je někdo přečetl, museli jsme si je jít vyměnit. Tým, který ukradl nepřátelskému týmu nejvíce papírových cihel, vyhrál. Po večeři jsme si opekli špekáčky a postupně jsme odcházeli na „Stezku odvahy“. Každý večer jsme si ještě před večerkou říkali, co nás ten den bavilo a co ne. A šli jsme spát. Ale protože to byla poslední noc na Rusavě a chtěli jsme si to užít, tak kluci v chatce jménem Ryba plánovali vybafnout na noční kontrolu. V chatce Výčep se strhl křik. Objevil se tam velký pavouk a akce byla taky na světě. V poslední chatce, v Lípě, proběhla akce s nerfovými pistolemi. Ráno jsme se naposledy nasnídali, dostali jsme svačinu na cestu, vyfotili jsme se a vyrazili jsme na cestu zpět do Fryštáku, ale nechtělo se nám.
 
Musíme uznat, že jsme si to celé velice užili!!!  

Autoři  z 6.B: Anežka Němcová, Magdaléna Hurtová, Ferdinand Pulec