Sedmáci na lyžáku

Napsal žáci 7. tříd dne .

Ve dnech 3. – 8. února se žáci 7. A a 7. B zúčastnili lyžařského kurzu. Na chatu Spartak v Javorníkách jsme odjížděli již v nedělní poledne. Cesta autobusem byla klidná, horší byl pěší výstup na samotnou chatu, ale nakonec jsme se všichni ve zdraví dostali nahoru.
Ubytovali jsme se a následovala chutná večeře. Druhý den jsme byli podle svých schopností rozděleni do čtyř družstev. Kdo lyžovat uměl, zdokonalil se, kdo ne /například já/, ten se to aspoň trošku naučil. Musím říct, že i úplní začátečníci sjeli svah a dokázali se pomocí lanovky dostat zpátky na kopec.
Celý kurz jsme si užili, najedli jsme se vždy dobře, lyžovali jsme dvakrát denně, na pokojích bylo hodně srandy a každý den jsme zakončili zábavným programem některého z družstev, kdy jsme hráli hry a ve čtvrtek i tancovali.
Mnoha lidem bylo určitě trošku smutno, když jsme v pátek odjížděli domů, ale všichni jsme se těšili na domov a rodiče.
Tomáš Novák 7.A

Největší zážitky z letošního lyžáku.

Jak jsem spadla.
Nikdy před tím, jsem na lyžích nestála. Když jsem se se svými spolužáky učila druhý den  obloučky, jednou se to nevydařilo a spadla jsem. Lyže se mi nějak zkřížily, spadla jsem na zadek, odepnula se mi lyže a když jsem tam tak uprostřed svahu ležela, začala jsem se sama sobě smát. Když se mi konečně podařilo zapnout lyži, otřepala jsem ze sebe sníh a dojela k ostatním.
Večer, když jsme měli program, dostala jsem za ten pád řád tygra. Ten mi patřil 24 hodin. Pak jsem ho předala dalšímu spolužákovi, který měl podobně vyvedený pád. Těch mých pádů bylo ještě několik, ale žádný se mi už tolik nelíbil.

Carvingový oblouk.
Můj největší zážitek z lyžáku trval několik dní, protože jsme se zdokonalovali v lyžování. Hlavním úkolem byl carvingový oblouk po hranách. Vždycky jsme se zastavili na sjezdovce a po jednom sjížděli a trénovali. Některé dny nám to šlo a jindy zase moc ne. V 1. družstvu to samozřejmě šlo každému.Byly 4 družstva a to 4. se zlepšilo nejvíc. Nelyžaři se v pátek o 4. družstvu nedalo říct.

Výlet na Portáš.
Ve středu jsme byli na vycházce na Portáši, což je chata za slovenskými hranicemi. Když jsme šli nazpět, stmívalo se a přituhovalo, ale všechno okolo bylo tak pohádkově zasněžené, že jsme jen fotili a fotili.
Pro mě ale největší zážitek byl hlavně poslední večerní program. Hráli jsme hodně her, například lovení jablek z vody bez pomoci rukou a taky jsme měli karneval. Malovala jsem obličej svým dvěma kamarádům Staňovi a Michalovi a bylo to vážně mistrovské dílo. Moc jim to slušelo.
Na takové zážitky budu vzpomínat celý život.

Sedačková lanovka.
Když jsme jezdily s kámoškou na sedačkové lanovce, snažily jsme se jezdit jakoby na násobilce třemi. Nasedly jsme na sedačku 3, 6, 9, 12, ...až 30. Na té černé sjezdovce jsem se bála, ale byl to dobrý adrenalin.
Ve čtvrtek jsme s kamarádkou vzaly spolužáky ze 4. družstva taky na sedačku. Docela se báli, ale na konci lanovky, když jsme vystupovali, tak nespadli oni, ale my dvě, už ostřílené. Paradox.

Zastavení pomy:
Ten den hodně foukalo a podmínky nebyly tak příznivé, ale stejně jsme chtěli s radostí lyžovat. Několikrát jsme sjeli Malou Kohútku, když v tom se zasekla poma, na které jsme byli nasedlí. Nevěděli jsme, co se děje, ale jelikož je poma malý vlek, ani trochu jsme se nebáli. Hold jsme tam museli 10 minut trčet. Na sedačkové lanovce by to bylo horší. A když jsem u té "sedačkovky", tak jelikož jsem byl před lyžákem  nelyžař, nikdy jsem na ní nejel a měl jsem z ní menší strach. Avšak jakmile jsme na ni nasedli, strach nějakým způsobem vyprchal.
Lyžařský kurz byl moje nejlepší školní akce. Kdykoliv bych si to všechno rád zopakoval. Na tuto akci zkrátka nikdy nezapomenu.

Spokojení žáci 7. B

Fotografie z této akce naleznete v GALERII.